Tak se mi dostalo do rukou DVD (2,66GB) s novým systémem z dílny Microsoft. Nová Windows VISTA. Jde zatím sice jen o náhled na nedokončený systém, který je určený pro vývojáře a MS komunitu, ale i tak mě poměrně mile překvapilo jak pěkně funguje. Instalace proběhla během chvíle, trvala cca 35 minut na HW P4 3GHz, 1GB Ram, 200GB HDD a zabrala 6GB na disku. Narozdíl od winXP byla plně automatická a nebylo během ní potřeba ani dotek klávesnice či myši. Rychlost běhu OS je také subjektivně velmi slušná, protože ve srovnání s WinXP pro které mám na druhém HDD není téměř cítit rozdíl odezvy.Jedna věc mě ale hned na začátku práce s OS rozesmála. Tou věcí je adresářová struktura. Co zůstalo v kořenovém adresáři stejné je autoexec.bat a config.sys jako soubory a dále klasické adresáře Program files a Windows. To co se ale změnilo je původní Documents and settings na adresář (či chcete-li složku) Users. Tedy uživatelé a u toho bych se rád pozastavil. Nemohu se ubránit pocitu, že adresář USERS (tedy uživatelé) je velmi značnou obdobou adresáře HOME (resp. /home) na Unix like OSes. Stejně jako v home na linuxu a spoustě podobných systémů 5 je zde uložena struktura domovských adresářů s kompletním nastavením uživatelů. Toto nastavení obsahuje vše od dokumentů přes plochu či téma až po cokoliv co se uživatel do svého adresáře rozhodne sám uložit. Tedy to co mají Unix systémy již desítky let od svého vzniku se konečně v roce 2006 či možná o rok dříve rozhodl implementovat i Microsoft. Trochu mu to trvalo, ale upřímě říkám, že sem tomu rád. Ukládání do \windows\profiles nebo \documents and settings mě trochu točilo. Tedy snad konečně krok správným směrem.
Další věcí o které se zmíním je Windows defender, tedy systém ochrany windows. Má nejen funkci antispyware a firewallu, ale také kontroly spouštění programů uživatelem. U poslední věci mám opět připomínku. Nechápu proč tuto kontrolu provádí i nad systémovými službami. Systémové programy a služby mají digitální podpis a jsou tam od instalace, tedy se domnívám, že onen defender by je mohl znát a na povolení jejich spuštění se neptat. Doufejme že ve finální verzi tomu tak bude a budeme již potvrzovat jen dialogy dotazů na tripartitní programy. Ještě drobnost…Defender kontroluje také vypínání a zapínání síťových připojení. Co je trošku rána pod pás, že jako výchozí nastavení je sice možná správě zakázaná síťová komunikace kromě ICMP směrem ven, ale onen SW to nikde nepíše. Musíte si na to přijít sami v nastavení sítě a říct, že povolit. Potom již vše funguje jak má. Pro přístup z venku je ale i tak nutné ještě doladit FW, protože spousta služeb je zakázána. Na rozdíl od předchozích systémů z dílny Microsoft kde bylo vše povoleno dokud jste to nezakázali se i zde jako u adresářové struktury zmíněné výše odráží duch Unixu a vše ja ve výchozím stavu zakázané dokud to nepovolíte. Nepřijde Vám to zajímavé? Microsoft a jeho systémy přece vešly do podvědomí a rozšířily se právě proto, že vše po instalaci fungovalo. Systémák proto mohl být úplný blb a přesto většinu věcí rozběhal bez problémů. Otázka která mě napadá je ta, že nevím jestli už sou rizika bezpečnosti natolik velká, že si již nelze dále dovolit tento komfort nebo už jsou dnes systémový administrátoři natolik dobří a chytří, že si stím poradí. Ať už tak či onak, průrva mezi unix like systémy a movým OS od MS se tím alespoň z těchto hledisek značně ztenčila.